Americké zprávy jsou tvrdě cenzurovány.

7. září 2002 americký prezident nestoudně lhal, aby vyčaroval „novou zprávu“ IAEA o zbraních hromadného ničení Saddama Husseina, a americká média tento výrok uvedla, avšak zamlčela, že je to lež.

Řekl (a CNN a další ho citovali): „Přišla zpráva od atomové… od IAEA, že do výroby zbraně jim chybí jen šest měsíců. Nevím, jaké další důkazy ještě potřebujeme“ – to uvedl na tiskové konferenci na dotaz: „Pane prezidente, můžete nám říct, jaké přesvědčivé důkazy existují o nějakých jaderných – nové důkazy, které máte o jaderných zbraních Saddama Husseina?“ Okamžitě IAEA tehdy řekla, že žádná taková „nová zpráva“ neexistuje a že tím posledním, co byli schopni zjistit, bylo, že po ZHN nejsou v Iráku žádné stopy.

Americká zpravodajská média prostě ignorovala popření IAEA a my jsme napadli Irák, téměř šest měsíců po této nestoudné lži, lži, kterou tisk odmítl odhalit, navždy. Stále o ni neinformovali, dodnes; a místo toho máme debatu o tom, jestli George W. Bush lhal, nebo byl pouze špatně informován „chybnou americkou rozvědkou“. V tomto konkrétním případě dokonce ani necitoval americkou rozvědku, ale místo ní IAEA, a ta to okamžitě popřela, ale tisk o tom neinformoval; takže prezident skutečně prostě lhal a tisk nadále lže, když říká, že byl pouze „špatně informován CIA“ (kterou ve skutečnosti řídil; ale neřídil IAEA). Americký tisk zakryl fakt, že americký prezident lhal národu, aby napadl Irák. Tisk lhal, že to bylo pouze „špatné informování“, nikoliv lhaní prezidenta.

(Protože zpravodajská média ignorovala popření IAEA ohledně prezidentova prohlášení, autor popření IAEA, Mark Gwozdecky, mluvil o tři týdny později, po telefonu, s jediným novinářem, kterého to zajímalo, Josephem Curlem z Washington Times, který pak 27. září 2002 přišel s titulkem „Agentura popírá zprávu o iráckých zbraních“ – možná tam mělo místo toho stát „Prezident lhal o ZHN Saddama“ – a Curl citoval Gwozdeckyho: „Takovouto zprávu (o které mluvil Bush) agentura nikdy nevydala. … Když jsme v prosinci ’98 odjížděli, došli jsme k závěru, že jsme neutralizovali jejich program jaderných zbraní. Zkonfiskovali jsme jejich štěpný materiál. Zničili jsme všechny jejich klíčové budovy a vybavení.“ Ostatní média Curlův článek nezmínila. A dokonce i v tomto článku nebylo nikde jasně uvedeno, že prezident lhal – že si z prstu vycucal „zprávu“ IAEA, která nikdy neexistovala – a že své podvodné obvinění nikdy nekorigoval).

Není to zdaleka jediný případ, kdy americká média kryla prezidentovy lži o zahraničních záležitostech, kdy pouze stenograficky uváděla, co řekl, zatímco zakrývala pravdu, že jeho výroky jsou nestoudné lži. Například kolikrát jste četli v novinách nebo časopisech, nebo viděli v televizi, či slyšeli v rádiu (kdy všechna tato média mají o takových věcech informovat), že v únoru 2014 spáchala Obamova vláda krvavý státní puč, ve kterém svrhla prezidenta Ukrajiny, a nahradila ho fašistickou-rasistickou a anti-ruskou vládou, aby Ukrajina, která desítky let žila v míru, byla náhle vržena do rasistické krvavé občanské války – války s etnickými čistkami? Och?

Místo toho vám bylo řečeno, že „demokracie“ začala (místo skončila), když byl ukrajinský prezident Viktor Janukovič svržen, v „revoluci“, nikoliv v americkém „puči“. (Šéf Stratfor, „soukromé firmy“ CIA, dokonce připustil ruským novinám, že to byl „ten nejkřiklavější puč v historii“. Americká média odmítla uveřejnit dokonce i toto). A nyní Rusko a Evropa trpí ekonomickými sankcemi, které Obama uvalil vůči Rusku, když Putin udělal, co musel, aby ochránil Rusko před útokem v zastoupení na svoji zemi ze strany amerického slizkého prolhaného prezidenta (o kterém americká média neuvádí ani že je slizký, ani prolhaný, vyjma republikánské „zprávy“, že Obama je komunistický muslimský Keňan, což ani zdaleka není slizký lhář, kterým ve skutečnosti je).

Jak může demokracie s takovýmito médii fungovat? Nemůže. A nefunguje. Ale to je fakt, který americká média mohou uvést a uvádí (ačkoliv jen málo, takže si toho je vědomo jen pár Američanů).

V amerických hlavních médiích lze uvést, že demokracie v Americe skončila, ale nelze uvést, že jak Bush, tak Obama nám lhali, aby mohli zahájit odporné invaze, či že svržení Janukoviče byl puč, místo „revoluce“. „Tyto“ věci nejsou dovoleny, vyjma několika upřímných médií s malou sledovaností, jako ta, která uveřejňují tento článek – je to jen pár amerických médií, která se nespoléhají na americkou aristokracii a nejsou jí vlastněna.

Pro pochopení, že americké zpráv jsou tvrdě cenzurovány a za jakým účelem, je pro jakéhokoliv Američana, který chce skutečně pochopit svoji vládu, klíčové pochopit vztah vlády a americké aristokracie, že aristokracie vlastní média a financuje politické kampaně, a tím určuje, jaký kandidát (jako Bush a Obama) bude mít skutečnou šanci dostat se do úřadu, a jací nebudou mít šanci naprosto žádnou.

Ale skutečným místem, kde to aristokraté rozjíždí, jsou skutečně mezinárodní vztahy, protože američtí aristokraté ovládají polovinu světových mezinárodních korporací, a tyto korporace jsou zcela závislé na národních vládách. (Poznámka: Obama se pokouší učinit národní vlády závislými na mezinárodních korporacích). Navíc mezinárodní záležitosti jsou oblastí, kde si národní aristokracie vzájemně konkurují, což je hra, kterou hlavní aristokraté velmi rádi hrají – obzvláště v zemi, která má nejmocnější aristokracii.

Cenzura státních zpráv je mnohem menší, než u mezinárodních zpráv. Nicméně finanční podpora politického kandidáta ze strany aristokracie bude záviset především na postoji kandidáta u zahraniční politiky; a tak postoj kandidáta u zahraniční politiky z velké části určí, jestli daný kandidát dostane dostatek financí, aby byl politiky konkurenceschopný, a to pak ovlivní, jestli bude schopen působit na pozici, kde by ovlivňoval domácí politiku, jako vzdělávání, daně, zdravotní péče a výstavba a údržba dálnic a mostů.

Takže: nejsilněji cenzurovaná oblast zpráv, zahraniční politika, bude mít skutečně velký dopad na formování domácí politiky a její realizaci – a hlavně tímto nepřímým způsobem, takže jen málo lidí se o tom dozví. V tomto důležitém smyslu mezinárodní záležitosti určují domácí záležitosti mnohem více, než naopak. Člověk, který se zajímá jen o domácí záležitosti, bude tudíž snadno aristokracií manipulován, protože hlavní determinant domácí politiky bude z velké části či zcela tímto voličem ignorován – ten se pak stane nevědomým pěšcem velkých peněz, ovládaným lidmi a agendami, o kterých tento jedinec nic neví.

Zde je jasný příklad praktikování cenzury jedněmi známými americkými médii, a týká se CNN; jde o Bahrajn. Reportérka byla vykopnuta ze CNN poté, co se pokusila informovat pravdivě. Ukončilo to její kariéru, která byla do onoho okamžiku hvězdná. Taková reportérka se dostane na černou listinu, protože když jakákoliv média najmou někoho takového, přijdou o reklamy – je to kontraproduktivní, bez ohledu na to, jak dobrý onen reportér je. Hlavní média nehledají skvělé reportéry; usilují o peníze – a aristokracie je má.

Zde je článek o „pokrokových“ médiích, která ve skutečnosti prodávají svým inzerentům publikum, které si o sobě myslí, že je pokrokové, a které takovým bude přestávat být čím dál více, jak budou tito „inzerenti“ řídit „zpravodajství“, se kterým se tito čtenáři setkávají a které určuje jejich chápání mezinárodních událostí. (Mnohem více o médiích v tomto kontextu je v této zprávě).

Takže: jak oficiální, tak „alternativní“ média prodávají publikum svým inzerentům (ke kterým mohou patřit i neziskovky, jako Nadace Billa a Melindy Gatesových, která kupuje akcie korporací, které chtějí Bill a Melinda prodat, a kdy to zvýší cenu do té míry, že je takovéto „charity“ nakupují). (A zde je zpravodajství, které se pokouší udržet nahoře cenu akcií společností, které většina aristokratů nyní prodává). (Až je tito přitroublíci koupí, půjdou tyto akcie šupem dolů, což je důvod, proč je aristokraté chtějí prodat; zbavují se jich ve velkém a potřebují kupce). Lidé, kteří si myslí, že zpravodajská média prodávají „zprávy“ místo publika, nechápou zpravodajský byznys.

Zpravodajská média prodávají názory: je to forma PR. V kapitalistické ekonomice neexistuje způsob, jak se vyhnout tomu, že se nové firmy stanou odnoží PR byznysu. Nadvláda propagandy nad zpravodajstvím je nevyhnutelná v jakémkoliv typu ekonomického systému. To je realita – nejen „Adam Smith“. „Ekonomika volného trhu“ je pro fantasty; nikdy nebyla skutečnou; byla a je pro vyznavače kultu, nikdy ne pro realisty. Prodavačem kultu je aristokracie. A ta ví, že je to podvod. Ví to z první ruky, protože to řídí. Nemůžete to řídit a nevědět, že je to podvod. To je pro ně prostá realita.

—————————–

Zdroj: America’s News Is Heavily Censored

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *